RE: Česká bašta II: Výchova, rozhled a finance
You are viewing a single comment's thread:
To už jsi napsal pomalu celý článek :) Já nejsem žádný kulturista ani vrcholový sportovec, nejsem ani trenér profíků, a tak si netroufám fušovat do výživy po téhle stránce. Za mě jako za spotřebitele je důležité jíst poctivé potraviny a kombinovat je pokud možno tak, abych měl pestrou stravu. Nechci a nepotřebuju na lékárnických vahách odvažovat nasycené a nenasycené tuky nebo cokoli jiného. Ale taky nechci jíst zbytečný sajrajty. Což může být i úplně obyčejná mouka, když je tam, kde nemá. Ale spíš to jsou různý konzervanty, stabilizátory, emulgátory nebo barviva. Když jsou někde dodaná aromata, tak mi to je divný. Protože poctivé jídlo přece voní a chutná samo o sobě, tak proč je tam potřeba něco přidávat?
Příští bašta bude o tom, proč nám ve ta jídla se všemi těmi výše zmíněnými sajrajty chutnají. A pak přijde španělské intermezzo, aneb jak to vidí národ, který jídlo miluje. Myslím, že strava je velmi nosné téma. Myslím, že jsme v tom dost pozadu za vyspělými zeměmi, tedy když pomineme určité kruhy, které zmiňuješ. A tak je fajn o jídle občas něco napsat. Budu jen rád, když se k téhle osvětě přidáš :)
No ono je podle mě dost jedno, od čeho to odpíchneš. Jestli je to zrovna poměr makroživin a obsah mikroživin, nebo konzervanty/stabilizátory/emulgátory... Ten výsledek podle mě bude víceméně podobnej - dostáváme se totiž k nějakým solidním, řekněme zdravějším a udržitelným stravovacím návykům. Protože nás to vrací k tomu, že převážně člověk konzumuje to, co se dá vypěstovat a nebo vychovat. Ne vyrobit. Pochopitelně to tak není úplně nutně (neb i s počítáním kalorií a makronutrientů se dá žít dost "na prasáka", když se nám vytratí další kontext), ale minimálně nám alespoň ta cesta započala.
Ale je to o tom, že se člověk zajímá. Podívá se na nějakou tu etiketu a pak plus minus ještě rozumí tomu, co se tam píše. A tady se obávám je kámen úrazu v obou bodech. Rád bych se mýlil a moje zkušenost nemusí být nutně relevantní pochopitelně, ale bohužel ty národní data (třeba ty, která si posílal v první části) nevypadají lépe...
Mimochodem ještě jedna poznámka mě napadá.
Měl jsem reálnou debatu s člověkem, který například nechápal, že po něm doktorka chce, aby omezil sůl a on přitom nesolí (to samý se mi stalo i s cukrem). Říkám: "No jo, ale do toho příjmu se započítávají i všechny ty věci, který si koupíš a oni už tu sůl sami o sobě obsahují. Jako například uzeniny, nebo brambůrky."
Což ho vůbec nenapadlo. Navíc ani netušil, kolik je doporučený denní množství soli ve stravě. Takže jsme po chvilce hrubými počty došli k tomu, že je pravděpodobně daleko nad limitem, i když si přestal solit vajíčka. :))
A to bych mohl btw vyprávět dál...
Například si někteří lidi fakt myslí, že není rozdíl mezi praženými solenými oříšky a naturálními ořechy. Že je to prostě zdravý bez ohledu na úpravu (a množství), bo je to přece ořech. :)
Jojo... Myslím, že je to tím, že nás prostě to jídlo nezajímá. Nemáme k němu vztah. Řekni v jedné španělské nebo italské vesnici, že sýr, který tam vyrábějí, chutná hůř než ten ze sousedního údolí. A skončil jsi pro ně :)
Částečně je to proto, že to chemicky vyráběné jídlo je návykové, o čemž bude příští porce :)