The Day of the Triffids I/ Crystal Garden

The title of this post is inspired by the 1951 science fiction post-apocalyptic novel by British author John Wyndham.

In the real world, however, it is an exhibition called "Crystal Garden" by the Czech artist Jiří Pachink. The exhibition takes place in the Prague Botanical Garden, in the Czech Republic, in the centre of Europe.

"The kingdom of glass comes alive in the glow of lights and the sound of the glass harp. Enter the world of fantasy! I did not invent this lyric." I'm just translating what's written on this poster.

This exhibition started on 29.11.2024. But I visited it a whole week earlier, when it was just being installed. Apparently, I missed the lighting.

In some places the glass exhibits are placed almost as solitaires.

Other times, glass flowers are placed between real flowers. I guess sometimes I would have a hard time telling which flower is real and which is glass. But it's the end of November, so my guess is easier

The Botanical Garden has a life of its own. In addition to this exhibition, many other events are held here. I'm here by accident, actually. I originally went somewhere else. To taste tea at the tea exhibition.

Glass artifacts usually resemble flowers. But it's not a catch-all rule.

It seems that aliens have landed here and left us some embryos of their kind. Or are they supposed to be sponges?

But the plants and especially the flowers definitely prevail.

Of course, that glass beauty is fragile. It's not allowed to be touched. Not even to tread on the flowerbeds.

The autumn botanical garden and the exhibition of glass creations are intertwined and interpenetrating. Plants and glass add a special value and atmosphere to the overall appearance.

I don't always feel the need to think about what a work represents. Whether it's meat and onions on a skewer or something else. What's more important to me is how the piece fits into the space. The idea of having this exhibition strikes me as interesting. Isn't it too easy to say that I find it beautiful?

I confess. I took these photos in about an hour with my cell phone. I was just walking through the place and I had my wife with me, to whom I gave my full attention. I took the photos without much thought "from the side".

Still, I took about a hundred photos. I want to share some of them because I find them interesting. I'm sick right now. Nothing serious, just a simple virus. But I'm at home looking at the photos on my mobile phone memory card. And I think there's a lot more there that's worth sharing.

I live tens rather than hundreds of meters from the botanical garden, from this exhibition. If anyone is interested in what I am presenting, I offer myself as a guide within my time constraints.

Most people in the Hive take better photographs than I do and have better photographic equipment. I admit that this admonition is mainly aimed at those who live in the immediate area, i.e. those associated with #cesky , although I haven't used that tag for some time.

I think I'll be sick till Sunday. During that time I will try to write one article every day, in which I will return to this exhibition.

The English translation was created thanks to Deepl.com.

Original version:
Den Triffidů / Křišťálová zahrada

Název tohoto příspěvku se inspiruje vědeckofantastickým postapokalyptickým román britského spisovatele Johna Wyndhama z roku 1951.

V reálném světě se však jedná o výstavu s názvem „Křišťálová zahrada“ českého umělce Jiřího Pačinky (Nebo Pačinka, vím já?). Výstava se koná v pražské botanické zahradě v České republice, v centru Evropy.

"Království skla ožívá v záři světel a za zvuku skleněné harfy. Vstupte do světa fantazie! Tento text jsem si nevymyslel." Pouze překládám to, co je napsáno na tomto plakátu.

Tato výstava byla zahájena 29.11.2024. Já jsem ji však navštívil o celý týden dříve, kdy se teprve instalovala. Zřejmě jsem tak přišel o osvětlení.

Na některých místech jsou skleněné exponáty umístěny téměř jako solitéry. Jindy jsou skleněné květiny umístny mezi květiny opravdové. Asi by mi někdy dělalo u problém rozpoznat, která květina je skutečná a která skleněná. Ale je konec listopadu, a tak mám dohad jednodušší.

Botanická zahrada žije vlastním životem. Kromě této výstavy se zde koná mnoho dalších akcí. Jsem tu vlastně náhodou. Původně jsem šel jinam. Ochutnávat čaj na výstavu o čaji.

Skleněné artefakty obvykle připomínají květiny. Není to však univerzální pravidlo. Zdá se, že tu přistáli mimozemšťané a zanechali nám tu několik embryí svého druhu. Nebo to mají být houby? Ale rostliny a zejména květiny rozhodně převažují.

Tato skleněná krása je samozřejmě křehká. Není dovoleno se jí dotýkat. Dokonce ani šlapat na záhony.

Podzimní botanická zahrada a výstava skleněných výtvorů se vzájemně prolínají a prostupují. Rostliny a sklo dodávají celkovému vzhledu zvláštní hodnotu a atmosféru.

Nemám vždy potřebu přemýšlet o tom, co dílo představuje. Zda je to špíz, maso a cibule na špejli, nebo něco jiného. Důležitější pro mě je, jak dílo zapadá do prostoru. Myšlenka uspořádat tuto výstavu mi připadá zajímavá. Není příliš ordinérní říci, že mi to připadá hezké?

Přiznávám se. Tyhle fotky jsem vyfotil asi během hodiny mobilem. Jen jsem tudy procházel a měl jsem s sebou manželku, které jsem se plně věnoval. Fotky jsem pořídil bez většího přemýšlení „od boku“.

Přesto jsem pořídil asi sto fotografií. O některé z nich se chci podělit, protože mi připadají zajímavé. Teď jsem nemocný. Nic vážného, jen obyčejná viróza. Ale jsem doma a prohlížím si fotky na paměťové kartě mobilu. A myslím, že je tam spousta dalších, které stojí za sdílení.

Bydlím spíše desítky než stovky metrů od botanické zahrady, od této výstavy. Pokud by někoho zajímalo, co prezentuji, nabízím se jako průvodce v rámci svých časových možností.

Většina lidí na Hive fotografuje lépe než já a má lepší fotografické vybavení. Přiznávám, že tato nabídka je určena hlavně těm, kteří žijí v blízkém okolí, tedy těm sdruženým kolem #cesky , i když jsem tuto značku už před nějakou dobou přestal používat.

Myslím, že budu nemocný asi do neděle. Během té doby se pokusím napsat každý den jeden článek, ve kterém se vrátím k této výstavě.