4 práce za dva týdny
Jak to začalo?
Když jsem byl měsíc doma po vyhazovu od firmy kde bylo slíbeno že budeme.
No ale ja si během měsíce našel práci. Sedím na BOZP po pohovoru. A naráz telefon jedeš dělat zítra semnou malíře do Vídně?
V první moment říkám ne nejedu. Mě přemlouva že je to snadná práce celoroční.
A já to tipnu ale během pár minut to přehodnotim a zavolám mu.
Omluvim se na pohovoru kde mě přijali a řeknu jim to narovinu.
Na další den jedu do Vídně od úterý do pátku jsme tam. Ale kolega že tam se to nevyplatí je tam draho podmínky nejsou jak bylo slíbeno atd .
Tak příští týden jedeme do Linze skvělá práce kde není co zkazit. Sundávání eternitu z bytovek a vaty atd.
Neni co zkazit a pěkně placené.
Ale kolega že končí na druhý den protože se boji od 8 patra na lešení.
Přitom by to bylo jen to jedno dokola bylo řečeno.
Tak nezbývá než ho následovat do další práce. Je to totiž řidič a umí kvalitně německý.
No a jdeme dělat okna ráno nás rozdělí a jsme tam jeden den. Protože ve čtvrtek byl rakouský svátek.
Dělám s jedním Slovákem a Polákem na konci šichty mi dají 10 euro co dostali za práci od majitele baráku.
No a pak se ptáme s kolegou na pondělí.
Mlži ale odjíždím s tím že se vrátím v pondělí .
No a v pátek jdu na pracák. A jakmile odejdu večer se podívám na email. A šup výpověď.
Tudíž si říkám že jsem to risknul a shořel.
Jak by jste se zachovali vy?
Dělat malíře ve Vídni, to není marný džob. I když… před cca stodvaceti lety jednoho vídeňského malíře vykopli z Akademie, on se pak z trucu dal na politiku, a nedopadlo to s ním dobře, zastřelil se v Berlíně v bunkru.
Co se týká tvých eskapád s prací ‒ každý svého štěstí strůjcem.
Za to sem nemohl...
Ano to první byla nabídka a podlehnutí nátlaku že bych šel s někým koho znám atd.
Bohužel jsem podlehl momentu slabosti a pak dík něj se to vezlo.
Nemám teď klidné dny.
Eternit... Azbest. Pěkný svinstvo. Hlavně nezapomeň na respirátor...
Už tam stejně nejsem se kolega bál výšek...
Prvně mi nakecal o práci ve Vídni kde se mu nelíbilo pak se bál výšek a ve třetí mě vykopli po dnu protože jsem natrefil na debila.
Prostě risknul jsem zahraničí když jsem mohl nastoupit v Česku.
Teď jsem zas bez práce nestěkne po mně pes a jsem zoufalý až to bolí...
Teď popravdě sedím několik km od města brečím a poslouchám písničky.
A přemýšlím že vlastně nic nemám v rukách.