Hoši od Zborova...

No jo, no. Už máme zase výročí. 1.-2.7.1917 se odehrála bitva u Zborova. Nebudu o ní psát nějakou rozsáhlou studii. (Fotím mobilem, třese se mi ruka a nemám program, který by mi fotku zaostřil.)

Svatováclavský pluk čs.legií na Rusi tehdy uštědřil rakouským zbraním těžkou porážku. Zejména si to odnesly 35.plzeňský a 75.jindřichohradecký... Někde jsem četl, že ve dvou případech syn zabil otce a v jednom otec syna.

Jistě tam bojoval za legie pozdější prezident Ludvík Svoboda. Na rakouské straně zas pozdější prezident Klement Gottwald. Což ale tak úplně jisté není. Nicméně Gottwald byl statečný, vyznamenaný voják...

Musel to být masakr... Jakých bylo za Světové války nepočítaně. Jakých je za všech válek nepočítaně.

V roce 1921 se ustavila Československá obec legionářská. Po vzoru Sokola. Jednoty, župy... Z bitvy u Zborova se udělal slavný den. Poprvé se slavil právě na Olšanech.

Tam byly hroby vojáků, kteří zemřeli v pražských lazaretech za I.světové války. Němci, Češi, Maďaři, Rusíni, Italové, Rumuni... Kdo bojoval za císaře pána. A taky někdy zajatci a říšští Němci... Na 3.500 mrtvých.

Sem se začaly převážet ostatky legionářů z různých evropských hřbitovů. Pokud to šlo.

Za I.republiky byla Obec preferovaná, pak s krátkou přestávkou 1945-1948 pronásledovaná... Pronásledovaná s různou intenzitou.

Pamatuji, jak v 70.letech se na začátku července scházeli na Olšanských hřbitovech stařečkové. Zpočátku v podivných uniformách. Později v civilu, nakonec na vozíčcích nebo aspoň s berlemi. Chodili tam i jiní stařečkové kolem 11.11., Dne veteránů. Myslím, že legionáři chodili i na ten druhý památný den.

Dnes jsou všechny ostatky vykopané a uložené v osáriu pod areálem. Tedy v kostnici. Neměl jsem chuť se tam nikdy zajít podívat. Ani není vždy přístupná...

A dnes... Většinu shromáždění jsem zachytil. Tedy, bylo nás tam celkem jedenatřicet. Žádní novináři, kamery, televize... Jeden z řečníků vyzdvihl přítomnost přímých potomků legionářů padlých u Zborova. Myslím, že vím, která ta paní to byla.

S výročími se to má vůbec všelijak, zpravidla divně. Něco se stane. Prakticky sto procent minulosti se nepřipomíná, neslaví, netruchlí se... Ale některé okolnosti se vyberou. Stanou se z nich symboly.

A ty symboly se někdy vyzdvihují a adorují, někdy zašlapávají a proklínají... A nakonec jsou nahrazeny jinými symboly. To už je koloběh života.

Ne, nebyl jsem tam záměrně. Šel jsem normálně na náš hrob. Pravoslavní dnes pravděpodobně slavili Letnice. Byly jich tam stovky.

Pravoslavní se scházejí v Chrámu zesnutí Svaté Bohorodičky, který si dal nad svou hrobkou postavit Karel Kramář. Jenom žebráků před chrámem bylo skoro víc, než účastníků vzpomínkové akce na vojenském pohřebišti. Legionářská obec ten marketing moc nedává...

Vlastně jsem chtěl tohle psaní dát do actifitího hlášení. Ale trochu mi v hlavě nabobtnalo. Tak to berte jako takový sloupek o události v Praze.